• MartinaTaiji

Z deníku Asistentky: Když neslyšíte, jak okolnosti napovídají

Updated: Jul 14, 2019

Asi všichni známe situaci, kdy některé okolnosti již od prvopočátku naznačují, že se věci pravděpodobně nebudu dít tak, jak předpokládáme. My jsme však tak nadšení naším předpokladem, že si jeho vidinu prostě nenecháme vzít ani za nic. Nevidíme, neslyšíme a nabíháme si na vlastní nůž.



Welcome to your blog post. Use this space to connect with your readers and potential customers in a way that’s current and interesting. Think of it as an ongoing conversation where you can share updates about business, trends, news, and more.


Úvodní zamyšlení

"Díky své povaze a tendenci se všude ztratit jsem velmi brzy začala vnímat jazyk jako prostředek k dorozumění se."

Nejprve ale zpět na úplný začátek. Ačkoliv jsem byla dlouhou dobu zarytý němčinář, nakonec jsem během svých cest za poznáním taijiquan pochopila, že angličtinu využiji přeci jen o poznání více a tak jsem ji přestala odmítat a začala se ji trochu učit.


Díky své povaze a tendenci se všude ztratit jsem velmi brzy začala vnímat jazyk jako prostředek k dorozumění se. Pokud jsem se s dotyčnými pochopila a obě strany byly spokojeny, byla jsem spokojená. Od útlého věku mi bylo srdečně jedno, zda jsem k vysvětlení toho, co potřebuji, musela využít kromě řeči i značné herecké schopnosti, všechny své končetiny a alespoň čtyři náhodné kolemjdoucí. Prostě, většinou jsem z „takových detailů“ nejančila. Domluvila jsem se? Domluvila.


Přijímací pohovor – první kolo

Když jsem šla na pohovor do mé první práce, tak jsem, stejně jako asi většina jiných lidí oslovila personální agenturu a poprosila je, aby mi něco našli. Představili mi několik pozic a já si vybrala jednu, ke které byl velmi jasný a jednoduchý inzerát ve stylu potřebujeme/nabízíme a pár dalších bodů.


Inzerát obsahoval vše podstatné, až na finanční ohodnocení, což jsem považovala za věc „ke smlouvání“ a společnost. Vlastně jsem neměla tušení, o co jde. Ale nevzdala jsem se a šla jsem na pohovor do personální agentury. Zde mě však zrazovali s tím, že by si na danou pozici představovali člověka zkušenějšího a staršího.


"Naštěstí se v personální agentuře spletli a pozvali si mě na pohovor i do firmy."

Naštěstí se v personální agentuře spletli a pozvali si mě na pohovor i do firmy. Poslali mi adresu a název společnosti. Přípravu jsem nepodcenila, a když jsem se po měsíci vrátila z dovolené – ano, opravdu na mě počkali – tak jsem běžela rovnou na pohovor. Jak už to tak u mě bývá, tvrzení o náročnosti a požadavcích ve mě vzbudilo akorát ještě větší zvědavost.


Myslela jsem si, kdovíjak nejsem připravená. Na dotaz Anglicky se domluvíte, jsem odpověděla: „Když je potřeba, tak ano.“ a paní v personální agentuře vypadala s tímto tvrzením spokojeně. Vlastně jsem nelhala, ale moje znalost tou dobou nebyla nijak horentní a rozhodně bylo hodně na čem pracovat..

Přijímací pohovor - 2. kolo

Byla jsem uvedena do zasedací místnosti s tím, že můj případný budoucí nadřízený teprve přijde… Čekala jsem a nevěděla, jestli mám být tak drzá a sednout si, nebo počkat. V duchu jsem nad tím přemýtala a usoudila jsem, že počkám, až někdo přijde.


Za chvíli se rozletěly dveře zasedačky dokořán a dovnitř doslova vběhl mužík – opálený a jen o pár centimetrů vyšší než já, s kufříkem a sakem hozeným přes ruku. Vběhl a lekl se mě. Hezký začátek. Posadili jsme se ke stolu a on mi Anglicky řekl, že počkáme na zbytek. No, moje překvapení bylo paradoxně asi podstatně větší, než jeho (leč podstatně lépe skryté). Prohlížela jsem si ho, zřejmě nemluvil Česky a podle vzhledu to byl Japonec. Za chvíli se rozrazily dveře a vběhl další muž, také Japonec a v těsném závěsu za ním žena, naštěstí Evropanka. „Uf, moje zpřízněná duše!“ pomyslela jsem si. To jsem ale nevěděla, že ji ti dva během pohovoru absolutně nepustí k řeči.


Během asi pěti minut pohovoru mě polil studený pot. Rozumějte… Bylo mi teprve 24, Anglicky jsem sice mluvila, ale žádná hitparáda to nebyla a moje ekonomické vzdělání bylo velmi teoretické. Byl srpen a právě jsem seděla uprostřed přehřáté zasedačky se dvěma Japonci, kteří mě v Angličtině zpovídali od ekonomických dat České Republiky, přes dovolenou až posny z dětství…. K tomu všemu se mi jaksi nikdo za celou dobu (měsíc!) nenamáhal dopředu říci, že můj případný budoucí šéf není Čech (byl to Japonec), neumí česky kromě „dobrý den“ a „děkuji“ vůbec nic a co víc, „ten člověk“ ani nežije v Čechách?! Nevěděla jsem, jestli se mám smát, plakat, a nebo utéct. Buď jak buď, nakonec jsem sebrala všechnu odvahu a na pohovoru zůstala.


Překvapivě jsme si i přes všechny moje gramatické chyby a jazykové přešlapy docela pěkně popovídali. Řekli mi, že dělají na zajímavém projektu a potřebují asistentku, která zařídí co je potřeba, když šéf přijede do Prahy (ubytování, doprava,…), ale že pohodička… Měli se mi do deseti dní ozvat ohledně třetího kola.. Zavolali ještě tentýž den s tím, že mě berou a zda bych mohla obratem nastoupit. Potřebují totiž zařídit služební cestu v Praze….


Ponaučení závěrem


Vzpomeňte si na mě až někdy půjdete na pohovor, kde Vás bude čekat někdo naprosto nečekaný a bude Vás zkoušet v cizím jazyce pomalu i z podnikových financí. Uvědomte si včas, že pravděpodobně nehledá asistentku, která mu bude jen vařit kafe a objednávat hotel. Hlavní pracovní dobrodružství, které mě následující rok a půl od podpisu smlouvy čekalo sice bylo z valné části o vaření z vody – ale rozhodně neměla být výsledkem káva...


A to byl, prosím, pouze nevinný začátek!


Vaše Marti Taiji

#assistantsdiary #takeiteasy #nobodyisperfect #winorlearn

  • YouTube Social  Icon
  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

"Věnujte lásku a energii sami sobě, jen pak ji můžete šířit dál. Čas je to nejcennější co máte, nezapomeňte si ho kousek nechat sami pro sebe."

Tel: +420 737 620 428

© 2019 by Martina Taiji. Proudly created with Wix.com