Léčivá síla tai-chi a jak to s ní vlastně je? Je tai-chi opravdu tak léčivé, jak se u nás na západě říká? Má to nějaké podmínky? Co je „fáma“ a co je „pravda“?
V úvodu si připomeneme, že tai-chi stojí na třech základních pilířích. Jedním z nich jsou samozřejmě bojová umění, druhým z nich je taoismus a třetím z nich je tradiční čínská medicína. Jak jsme již rozebírali v minulém článku, cesty za poznáním tai-chi mohou být různé. Ostatně stejně je tomu i u důvodů, proč kdo z nás s tai-chi vůbec začal.
Realita x Očekávání Mnoho lidí očekává, že tai-chi je samo od sebe zachrání rychlostí blesku. Je potřeba si ale uvědomit, že nemoc si většinou nějaký čas „pěstujeme“ než se projeví. Navíc mnohdy i poté ještě pokračujeme, než si jsme ochotni přiznat, že nás tato situace potkala a začneme s tím něco dělat. V první chvíli většinou zažehnáme nejhorší a postupně začíná čas pro dlouhodobější cestu, kterou se snažíme vyřešit příčinu – jako je např. cvičení tai-chi. To ale také musíme nějakou dobu budovat, opečovávat a investovat do něj čas a energii na to, aby se nám postupně začala vracet. To je dobré si připustit a počítat s tím, že je to o dlouhodobé a poctivé práci, která až po čase začne přinášet ovoce.
Tai-chi nám dává léčivou energii
Považuji za velmi důležité si přiznat, že tai-chi nám, alespoň tak jak to vnímám, prvoplánově (a zejména potom v prvních letech cvičení) léčivou sílu do těla vyloženě „nepřidává“. Nicméně na sobě a svých studentech pozoruji, jak řada z nás kulminuje mezi dvěma extrémy – smutkem či uvíznutím v minulosti a strachem z budoucnosti. Díky cvičení tai-chi se můžeme poměrně přirozenou cestou začít obracet do přítomnosti a skrze přítomnost sami k sobě. Naše tělo a naše energie není ani v minulosti, ani v budoucnosti. Je v přítomném okamžiku - právě „tady a teď“. Díky obracení se do přítomného okamžiku můžeme skrze tai-chi a jeho spirálovité pohyby postupně poznávat sami sebe a svou vlastní energii. Pokud budeme cvičit dostatečně dlouho, mimoděk začneme naše tělo (a jeho energii) cítit a rozvíjet. Sami dále prostřednictvím cvičení můžeme zprůchodňovat energii v těle, zbytečně si ji neblokovat, neplýtvat s ní....už to je obrovský krok na cestě za uzdravením. Je to ale cesta, po které je třeba nějaký čas kráčet, než se dostaví výsledky.
Ačkoliv se časem v rámci chi-kungu nebo tai-chi pracuje i s energiemi kolem nás, prvně je třeba uzemnit, usměrnit a ustálit tok energie v našem vlastním organismu a to může být někdy práce na řadu let.
To vše a spoustu dalšího nám tai-chi může do života vnést, pro začátek však doporučuji dát si pozor na několik základních věcí.
Základní body k zamyšlení, než začnete (berte jako nápovědu a jednejte srdcem)! :)
UČITEL Klíčovým je výběr učitele. Jedna věc je mít krásné tai-chi, ale druhá věc je rozumět lidskému tělu a jeho biochemickým a hormonálním procesům. Většina z nás nejsou lékaři, ale přesto se snažíme vzdělávat i v tomto směru. Přijde mi důležité jasně studentům sdělit, na co je dobré se na dané úrovni soustředit a co například nechat na později. Naučit studenty kompenzační a strečinková cvičení a naslouchat tomu, co je kde trápí. Je vhodné vybrat si učitele, kterému budete moci důvěřovat tak, aby věděl o Vašem zdravotním stavu a mohl pro Vás trénink uzpůsobit.
POCTIVÝ TRÉNINK Bez tréninku to nejde a v případě tai-chi pro zdraví to platí stonásob. Poctivý trénink není trénink za každou cenu. Je to trénink, který dostane své místo před/mezi/po „uvařením oběda a návštěvou babičky“ či v průběhu služební cesty, atp.. Vynechám ho ale v případě nemoci či zranění. Soustředím se na trénink jak nejlépe dovedu a nebojím se požádat o podporu své blízké (třeba i jen tím, aby mi pro trénink nechali prostor). Věřím, že i žádost o podporu nebo chvíli pro sebe může být formou péče o vlastní zdraví.
NASLOUCHÁNÍ VLASTNÍMU TĚLU Ne nadarmo se říká, že naše tělo je domovem pro naši duši. A aby se naše duše "doma" cítila spokojeně, je třeba o své tělíčko pečovat. V tréninku (a při tréninku bojových umění to platí stonásob) je nezbytné naučit se naslouchat vlastnímu tělu proto, abychom mohli rozlišit, kdy se nám jen do určitých věcí nechce, a kdy jsme již opravdu unavení a odpočinek je na místě. Nicméně to platí jak pro trénink, tak i pro život. Dokud své tělo neslyšíme, je dobré naslouchat trenérovi, který by nás měl v případě potřeby trochu "krotit". Jakmile si vyvineme schopnost naslouchat vlastnímu tělu, můžeme začít naše počínání, chování a plánování přizpůsobovat tomu, co naše tělo potřebuje. Čím více bude naše chování odpovídat individuálním potřebám našeho těla, tím méně budeme vystupovat z rovnováhy a tím méně se budeme dostávat do situací, kdy budeme vyčerpaní či bude potřeba léčba.
I když je toto téma podstatně obšírnější, než se vejde do článku, troufám si říci, že hlavní deviza tai-chi v boji s civilizačními nemocemi tkví v citu vůči sobě samotným a vlastním potřebám. Učí nás pracovat s tou naší, vnitřní, energií – cítit ji, neplýtvat s ní a neblokovat si ji.
Krásný den a s chutí do cvičení!
Marti
Děkuji za supr shrnutí a náhled!